Zvířecí smečka

Ano, ano. Jak na sebe Zelda sama prozradila, dokáže i pořádně zlobit. Kočky asi občas nestíhají její rychlost a kolikrát se ani nestihnou ukrýt. Ony si ale zvyknou a už teď je vidět, že z nich budou nerozluční kamarádi. Zrovna dneska po koupeli spolu krásně spali.

Jelikož sem budu určitě psát i o našich dalších domácích mazlíčkách, bylo by dobré, trochu je představit.

Tak prvním, a také nejstarším, členem zvířecí smečky je zakrslý králík Pinkie. Původně to měla být holčička, ale "ukázalo" se, že to tak není. Pinkiemu je 6 let, od malička je to tvrdohlavec, mrzout a absolutní ignorant. Zjistili jsme ale, že i přes to všechno, velice dobře pozná svojí paničku. Jediný, koho pustí ke své misce, jsem totiž právě já. Určitě pozná dobrou duši :)


Dalším z našeho zvířecího království je pes jménem Monty. O něm se Zelda nezmiňovala asi proto, že s námi nebydlí a hlavní důvod asi byl ten, že si s ní nehraje nebo se spíše nenechá okusovat :)
Montymu je 5 let a je to malý bílý německý špic. Takže zvíře šíleně uštěkané, ale neuvěřitelně šikovné. Monty k nám přišel, když už mu byly 3 měsíce a nebyl moc socializovaný, tak proto je k ostatním zvířatům a hlavně ke psům odtažitý a dává to najevo svým vrčením. Naše Zelda mu ale kupodivu vůbec nevadí a toleruje ji. Po našem přestěhování zůstal s rodiči v Benešově, kde si užívá teplého pelíšku u páníčka v posteli a hlavně měkkého místečka na polšťářcích vedle paničky. Nejen pro to se mu přezdívá Princ.


No a posledními členy společenství zvířat jsou dvě kočky domácí. Možná bychom je ani neměli, nebýt jejich přítulné sídlištní kočky, která tak dlouho chodila na návštěvy k hodným lidem, až jim tam zanechala 4 malé sviště. 2 z nich jsme se ujali...

První je koucourek Yoda. Mistru Yodovi z Hvězdných válek byl podobný jako mrně hlavně ušima. Yoda je tak trošku "kočka magor". Je neuvěřitelně nenasytný - sežral by snad i papír kdyby viděl, že ho jí někdo jiný. Oproti Gině se nechává od Zeldy okusovat, štípat a škrábat a vydrží opravdu hodně. Ale občas jí to oplatí až pejsinka pláče. Jeho výsadou je balancování na hraně sprchového koutu právě, když se sprchujeme. Asi nechápe, že kdyby spadnul právě do sprchy, moc by se mu to nelíbilo a odnesl by to jeden z páníčků nesčetnými škrábanci. Jinak je Yoda krásný černočerný kocour s úžasnýma očima.


A druhá je kočička - sestra Yody - Gina. Je to pravá kočka, takže mrcha :) Nenechá si nic líbit. A to jak od nás, tak od Zeldy. Mazlení přímo zbožňuje, takže stačí jen nastavit ruku a už jí nesetřesete. Se Zeldou se smiřovala dlouho, mstila se nám v podobě loužiček. Umí se krásně šklebit a neuvěřitelně nahlas přede. Zvláštní znamení: bílé fousy na černé hlavě.

Tak to jsem já

Jo, tak jak už panička napsala, asi nebudu takovej andílek, jak sem si myslela. Něco Vám teda na sebe prozradim.
Sem teprve 3 měsíční puberťák a prej by ze mě měla vyrůst border kolie. No máma i táta borderky sou, takže to asi bude pravda.
Řiká se o mě, že sem strááááááášně roztomilá, hroooooozně šikovná, ale nevim, co s tim pořád maj. Dyť se snažim i zlobit, ale tim líp pro mě.
No, možná bych ale mohla začít pěkně od začátku.

Když si mě nový páníčci (tak se prej řiká lidem, který Vás odvedou od mámy) přivedli do novýho domova, čekali tam na mě 3 další zvířata. 2 z nich byly kočky a jeden malej bílej králik. Nejdřív sem nevěděla, co s nima mám jako dělat, ale rychle sem přišla na to, že se daj hodně dobře okusovat a voni u toho strašně suprově ječej a myslej si, že když mi zaseknou ty svoje drápy do kůže, že mě to jako bude bolet. Taky je dobrý, když toho černýho kocoura zakousnu pod krkem, on vždycky tak krásně chrčí, no a pak přiběhne panička, dá mi přes zadek a je po srandě. Nechápu, co se jí na tom nelíbí. Kocour při tom mrská vocasem, tak nevim, co je špatně.

Králik se sice okusovat nedá, protože je úplně nesmyslně zavřenej v kleci, ale zatim mi stačí na okusování jeho lahev na pití. Teď má ňáký nemocný voči, byl u doktorky, tak mu dávám na chvilku pokoj, je to přece jenom už stařec.

Jináč, ze začátku sem všechno okusovala, nejvíc mi asi chutnal kočičí stojan, takže kusy toho měkkýho plyše byly všude a to se mi líbilo asi nejvíc. Taky mi hrozně chutnal písek, co maj kočky v záchodě, ale bylo po něm hrozně blbě, tak ho od tý doby nežeru. Ale bobkama nepohrdnu, a nemusej bejt ani kočičí, psí stačej. Teď už tolik nic neohryzávám, spíš preparuju plyšáky a sem tam ještě páníčkům postel. Jó, dřevo, to je moje největší záliba. Co je dřevěný, je prostě moje.

No a to by bylo asi všechno o mě, nechám si taky něco na příště, teď už se mi zavíraj oči. Musim bejt čilá zase na další den a měla bych si do rána promyslet, co zase provedu.

Dobrou s kobrou!

Jo a abych nezapomněla, jmenuju se Zelda - to je podle nějaký hry, kde se takhle menovala ňáká princezna. Páníčci mi řikaj Zelí, Zelďoure, Zelouši, Zelísi, sviňucho, no a taky někdy prdelko, to když spim a myslej si, že to neslyšim, jako třeba právě teď...

A začínáme!

Zdravím všechny návštěvníky!

Po delší době rozhodování, jestli založit blog o našem malém zlatíčku nebo nezaložit, jsem přišla k názoru, že to tedy zkusíme.
Trošku mě i přesvědčila sama hlavní aktérka Zelda, že by nebylo na škodu, trochu ji zviditelnit.
Navíc její dovednosti, ale i prohřešky, si nemůžu nechat pro sebe. Tak a tím můžeme začít...