Silvestrovská procházka

Dneska jsme byli na silvestrovské procházce místo tréninku a nafotili jsme pár fotek. Myslím, že se docela povedly :)
Přidáváme ještě jednu "spací" fotku. Vznikla při tom, když se Zelda protahovala, ale nakonec si to rozmyslela a zůstala takhle ležet uprostřed své činnosti :D

PŘEJEME VŠEM PEJSKAŘŮM A PEJSKŮM ŠŤASTNÉ VYKROČENÍ DO NOVÉHO ROKU A HODNĚ ÚSPĚCHŮ!!!
Bára a Zelda

Štěňátka Crazy Beautiful mají narozeniny!!!

Zelda a její sourozenci mají dneska půlroční narozeniny!!!
Všechno nejlepší Alfíkovi, Apuškovi, Angelince a Andymu přeje Zelda (All Star).
Ať jste zdraví a trošku pozlobte páníčky ;)

Štastné a veselé!!!

Krásné svátky, hodně dárečků a psí radosti přeje Vám všem ZELDA !!!

Po dlouhé době se zase ozýváme. Zelduška roste jako z vody, začíná si na nás občas vymýšlet různé schválnosti a zkouší i neposlouchat :)
V sobotu jsme na sněhu zkusili po dlouhé době zase házet talířem, tady je pár fotek. Zvláště poslední se povedla :) Talířem je posedlá stejně jako míčkem, tak snad se brzo naučíme házet a Zelda chytat :)

Malá zmínka o Montíkovi: po dvou trénincích agility mu to jde opravdu skvěle, někdy i líp než Zeldě, tak po Vánocích začneme chodit víc a třeba to bude i na závody ;)

Montík je sporťák :)

Dnešní agility byly pro nás tak trošku jiné :)
Potřebovaly jsme trošku usměrnit výcvik naší malé Zelinky, takže jsme vybaveni radami a doporučeními a budeme pilně trénovat.
Agility jsme dnes začaly trénovat trošku víc "podle řádu" a už se musí začít víc snažit i panička :)

No ale hlavně náš Montík si poprvé za 5 let svého života taky zasportoval! Ten, kdo ho zná se asi bude divit, že to vůbec zvládnul :)
Ze začátku překážky sice podlézal, ale jakmile přišel na to, že se přes ně má skákat, tak mu to šlo jako po másle. Překonal skočky, tunel i áčko, jen kruh se mu moc nelíbil, ale to časem spravíme.
Uvidíme, jestli ho to bude bavit, ale po příchodu to spíš vypadalo, že by mě už nejradši nikdy neviděl - ten vypočítavý pohled nemohl znamenat nic jiného :)
Příště snad vezmeme i foťák abychom měli důkazy pro nevěřící v Montíkův pohyb.

Poslušnost 23. 11. 2008

Dnes jsme se poprvé zúčastnily poslušnosti u nás na cvičáku. Když trénujeme doma, vypadá to jinak. Lehni nám ale nejde tam, asi cvičíme špatně, ale začneme trénovat víc a usilovněji :)

Také jsme měli po cvičení malou psí návštěvu - zaběhl se k nám malý jezevčík. Ztratil se svému páníčkovi - myslivci. Nikdo se po něm ale nesháněl, tak jsme ho předali městské policii. Snad se brzo dostane zpátky domů a páníček si ho příště lépe pohlídá...

Náš Montík se dneska ke skákání nedostal, protože se trénink agilit nekonal :(
Ale dorazíme ve čtvrtek a konečně snad zjistíme, jak na tom jsme!

A poslední novinka: Na poslušnost s námi bude chodit nová borderka! Krásný blue merláček Barny! Jsou mu teprve asi 2 měsíce, ale je naprosto nádherný! Zeldě se docela zamlouval, tak v 5 měsících má první adepta na tatínka pro svá první štěňátka :)

První sníh!

Dneska nám napadl první sníh! Od rána u nás na vesnici sněží a Zelda poprvé zkusila, jak chutná. Hned se vrhla po sněhové kouli, co jsem jí hodila a divila se, že jí roztála v tlamičce :)
Ale ani nevypadala, že by jí změna počasí nějak vyvedla z míry, lítá stejně splašeně a začala taky honit a vyštěkávat ptáky ze stromů.

Od zítra začínáme chodit na poslušnost a přivedeme taky našeho Montíka. Čistokrevný gaučák, který nikdy o žádný sport nezavadil zkusí skákat agility, tak uvidíme jak nám to půjde. Je to trošku nervóza a v rodině mu říkají "infarkťák", ale to už tak u špiců bývá :)

Tak zítra pa!

Dnešní samostatný trénink

Dnešní trénink byl opravdu vyjímečný! Dorazily jsme na místo se 45-ti minutovým předstihem a protože jsme neměly co dělat, postavily jsme si pár překážek abychom se rozcvičily než všichni dorazí :)
Uběhla hodina a my už zoufalé a ne, že bychom se tam samy nebály, píšeme Simče, jestli přijdou. Simona nám volá zpátky, že kvůli větru se dnešní trénink ruší. Jelikož se už začínalo stmívat, 8 překážek bylo uklizeno během 5 minut :D A jelikož Zelda pořád na něco štěkala a vrčela, neměla jsem zrovna dobrý pocit :) Nasedly jsme do auta a odjely domů.
Ale nakonec to bylo přece jenom k něčemu dobré, zatrénovaly jsme si dostatečně, hladina adrenalinu se nám taky trošku zvýšila (tedy aspoň mě) a máme pocit zadostiučinění, že jsme projevily snahu zlepšovat své agiliťácké kvality (a že to Zelince šlo! Už s ní vůbec nemusím skákat přes překážky, stačí ji navést rukou!).

Táta je šikula!!!

V neděli 16. listopadu se Zeldy táta stal vicemistr republiky v obedience!!!! Je to šikula šikovnej. Šlo jim to s Luckou moc skvěle, při odložení jsme radši odešly z haly, aby jsme nerušily štěkáním, ale když tam Zelda strčila hlavu jen na kousek, vyštěknout prostě musela, asi aby tátu podpořila :) Při vyhlášení jsme byli napnutí všichni jak kšandy a taky to stálo za to! Překvapení to bylo tedy veliké!!!

Taky jsme poprvé se Zeldou cestovaly vlakem, metrem a po eskalátorech. Vlak se jí moc nelíbil, v metru se chvilku rozkoukávala, ale nakonec si dokonce i lehla, no a na schodech byla jako doma :) Cesta k tátovému úspěchu proběhla bez problémů. A jak dopadla, to už víte :)

Srnčí překvapení

Dnes ráno jsme si se Zeldou vyrazily na procházku po polích okolo naší vesnice. Zelda očichávala každou rytinu od divokých prasátek a srnek, občas zvedla hlavu, jestli neztratila svoji paničku, zkrátka příjemná procházka. Ale najednou jsem zjistila, že jsme vyplašily srnčí rodinku. Koukáme se, jak si to metelí do lesa, ale najednou změnily směr a běžely přímo na nás! Já jsem zpanikařala, ale Zelda si jich naštěstí nevšimla, tak jsem jí nalákala na piškoty do bezpečí keříků a přečkaly jsme tam než se ta krásná, ale divoká zvířátka přeženou. Přežily jsme to jak my, tak srnky a zdárně jsme promočené a unavané dorazily zpátky domů. Srdce jsem sice měla až v kalhotách, ale vidět to krásné zvíře s bílou prdelkou na 10 metrů je nepopsatelný zážitek.

Odpoledne jsme byly na dalším tréninku agilit. Tam už se naštěstí žádné podobné překvápko nekonalo. Místo Lídy nastoupila na pozici trenérky Lucka a bylo to, jak jinak než skvělé ;)
Zelduše skáče dobře, jen ten slalom ji nebaví, tak se na něm trošku trápíme.

A poslední novinka: V neděli jedeme fandit tátovi Bakovi na mistrovství republiky v obedience do Prahy, budem držet všechny palce, co dohromady máme, snad Bakovi přítomnost rodiny pomůže :)

Poslušně se znovu hlásíme

Po dlouhé době opět další příspěvek.
Dneska jsme byly se Zeldou koupit nový košík. Jelikož pojedeme příští neděli s tátou Bakem na závody do Prahy, tak je nejvyšší čas začít trénovat s nošením té odporné věci na čumáku.
Zatím nám to zase tak moc nevadí, tak snad to ještě ten týden vydrží.

Dnes Zelda trénovala agility opět skvěle, jen panička by měla začít trénovat krátkodobou paměť na pořadí překážek :)
Jinak byla brzy tma, takže ke konci jsme se ani moc neviděly a hlavně nás děsili netopýři, kteří lítali proklatě nízko ;)

Klubové závody

Dneska jsme se zúčastnily klubových závodů na našem cvičáku. V kategorii štěňátek si Zelda vyběhla krásné 3. místo a dostala k tomu ještě diplom za nejmladšího účastníka celých závodů.
Účast byla skvělá, počasí se taky docela umoudřilo, nálada byla veselá - prostě krásné dopoledne s pejskama!

Přidáváme "pár" fotek. Snad se tam každý najde :)

Videa!

Nová videa z dnešního tréninku
1. video - Zelda
2. video - Bak
3. video - Sára
4. video - Pettynka

Dnešní agility

Tak přidáváme další foto z dnešního tréninku. Zelda se taky zvěčnila se svými rodiči a fotky jsou víc než úžasné :)
Tady najdete fotky

Vzpomínka na Pinkieho

Ahoj!
Tak včera měla jsme měli všichni (a panička asi nejvíc) špatnej den. Dopoledne odjela s králíčkem Pinkiem na kontrolou k pani doktorce. Byla pryč nějak dlouho a když přijela až odpoledne, Pinkie s ní nebyl. Řekla mi, že už se nevrátí, že odešel do zvířecího nebíčka. Prý už špatně dýchal a netrvalo by dlouho a umřel by nám doma. Tak se panička rozhodla, že mu trápení ukončí bezbolestně.
Ještě večer mu páníček vykopal hrobeček u nás na zahradě, panička zapálila svíčku, dala kytičku a nechali jsme tam Pinkieho spinkat.
Byl to kamarád, nevadilo mu moje štěkání ani olizování, byl to takovej náš stařeček. Ale uměl se i pořádně rozčílit:) Měl se krásně a na králíčka se dožil vysokýho věku.

Tak papa Pinkie, máme Tě rádi!!!

Videa z dnešního tréninku!

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu záznamu, ale foťák to lépe nezvládnul :)

Dnešní cvičák

Dneska na cvičáku bylo docela rušno. Přišli i nový pejsci a obzvlášť s jednou z nich si Zelda padla do oka. Jmenuje se Annie a je to taky borderka.

Další kamarádi:

LumpíkCrew (neboli Kruelka)
Rambo (strejda)

Další členové rodiny

Tak sem tu zase, panička úplně zapomněla taky představit moje další kamarádky. Přitom to sou krasavice největší. Udělám to za ní.

První z nich je Žofinka, je to kříženka anglického kokršpaněla a je jí už 10 let. Na mě je docela hodná, teda spíš si mě nevšímá a když jí už hodně štvu, tak na mě zvarčí a dám jí pokoj.


A druhá je Belliss, to je zase čistokrevná americká kokršpanělka. Bellince je něco málo přes rok a nejvíc jí jde sjednávání si pořádku. Má totiž doma na starosti spoooostu kočiček a někdo mezi nima musí udržovat mír :) Někdy se jí taky říká konfiskátor nebo šerif.


A tady jsou obě holky spolu, když si hrály.

Podzimní procházka

Tak Gina už je zdravá jako řípa, po operaci ani památky (tedy kromě vyholených chlupů na břiše a pacce). Běhá a skáče jako dřív, tak doufáme, že už to bude jen lepší.

Včera jsme byli s naším Zelounem na procházce a udělali jsme spoustu fotek, tady jsou některé z nich:

1. S paničkou a páníčkem


2. V listí to byla sranda


3. Zeldí srnka


4. Další v listí


5. Sousedovic Betynka


6. Modelka

Gina je marod

Dneska přijela Gina od doktora. Panička řikala, že jí kastrovali a prej má bolístku, tak sem jí hned při příjezdu pořádně olízala, aby jí to tolik nebolelo. Jo a taky sem jí chránila před Yodou, co kdyby si náhodou s ní chtěl hrát a něco jí udělal, že jo?

Jo, taky sme dneska byly s paničkou na procházce. Furt mě chválila jak sem šikovná, že poslouchám a nechám se i odvolat. Prej doma většinou nereaguju, ale proč taky, když tam se ničeho nebojim. Potkaly sme totiž na rybníku labuť a já za ní chtěla běžet, ale panička řikala že tam nemám lejzt, že tam má malý a mohla by mě klidně i zabít. No tak sem si teda řekla, že tam nepudu. Pak sem taky aportovala kus klacku a chodila u nohy. Venku je to stejnak lepší, čerstvej vzduch, můžu se poňuchat s ostatníma čoklíkama.

No a ráno sem trochu víc zlobila, to vim. Jenže panička mě klidně nechá čekat víc jak 5 minut před krámem a jde si nakupovat, no tak sem aspoň to vodítko musela trošku pokousat...

Video: Zelda a Gina

Další foto!!!

Po delší odmlce jsem konečně našla čas na přidání slíbených fotek z minulého tréninku agilit. Dneska Zelda doma nepředstavtielně zlobí. Nechápe, že nesmí chodit po stole, že nesmí strhávat vyprané prádlo z věšáku, no zkrátka, předvácí, jak jen to jde. A nejvíc to samozřejmě zaseodnáší Yoda, který si nechá všechno líbit, trubka jeden :)

1. Anežka s Pettynkou na stromě


2. Tak to jsem já skokan


3. Zase já, tentokrát při slalomu


4. Tohle je zase Matylda v tunelu


5. Juka


6. S Jukou to byl náročný boj


7. Ale zakousnutí do krku vždycky pomůže


8. Vykulené oči :)


9. Táta Bak


10. Paseme, paseme tátu.......


11. Rodina se nezapře


12. Chodí pešek okolo.........

Další agility za námi

Ve čtvrtek máme za sebou další agility. Zelinka byla zase moc šikovná, ale hlavně si našla novou kamárdku a oběť na kousání. Krátkosrstá kolie Juka je stejný blázen jako Zelda a skvěle zapadá do té chlupaté společnosti na benešovském cvičáku :)
Fotky přidám později, až bude víc času.

Jinak, v listopadu se chystáme do Prahy na mezinárodní výstavu psů. Budeme jen "okukovat terén". V sobotu se bude vystavovat kamarádka Matylda a v neděli bude táta Bak soutěžit v obedience. Ještě uvidíme, který den vyrazíme, oba dva dny bychom bohužel nezvládly :(

Jóó a eště ty fotky

Fotila to panička, tak se na ní nezlobte. Prej bylo špatný světlo nebo co. Nechápu...
A pro upřesnění: Matylda je ta bearded kolie, prostě ta hodně chlupatá. Hnědobílá border kolie je Venda a to malý tříbarevný je šeltie Pettynka. No a mojí maličkost určitě poznáte.

Zpátky na scéně

Konečně po dlouhý době panička zmizela, tak něco vyplodim i já.
Včera na agi to bylo jako vždycky super. Venda s Matyldou sou prostě skvělý. Venda si myslí, že mě přepere, ale já se nedám. Nejsem žádný vořezávátko. Zakousnu se jí pěkně do tváře, ona vrčí ale bojí se mi ublížit - prej sem eště prcek. Tssss.
Matylda má zase úplně hustý chlupy, úžasně se za ně tahá, ale sem pak od ní strašně voslintaná a slepená.
Taky tam byl muj táta Bak. Je strašně krásnej, ale neni na hraní. Panička řikala, že doufá, že budu taky tak hodná a poslušná jako on, no uvidíme...

Joooo, překážky a běhání mě strašně baví. Obzvlášť ta dobrota pro kterou běžim. Sice nechápu, proč mi jí panička dá až na konci, ale to je detail, hlavně že jí dostanu.
Skákání přes překážky je v pohodě, jen nechápu, proč jsou tak nízký. Tunel je skvělej, šustí a hejbe se a to mě baví. No a slalom - nechápu jakej je jeho smysl, ale co bych neudělala pro dobrotu.

Fotky ze včerejška eště prej nemáme, tak sem dám aspoň ty z minula. Byl to mazec, lítaly sme s holkama zase jak pominutý. Taky sem usnula jen co sme nastoupily do auta.

Dneska sme s paničkou ráno aportovaly. Neznám snad lepší srandu... Panička po mě teda ještě občas chce abych si sedla, lehla, podala pac a taky volá Ke mě. Nevim, k čemu to je, ale proč bych jí neudělala radost že jo. Když mi pak hodí míček, neni problém.
Jo a taky sem včera sežrala kaštan - bylo mi potom hodně blbě. Zvracela sem, ale za chvilku to přešlo, nažrala sem se granulí a bylo to. Kaštanů se teď ani nedotknu.

Za chvilku prej vyrážíme k doktorce na pigáro proti vzteklině. To přežiju, vzdycky tam dostanu piškot...

Tak zatim se tu mějte, až budu mít čas, dám o sobě vědět.

Pár fotek pro zasmání

Černobílá trojka - tak to je snad jediná fotka, kde ani jedno zvíře není v pohybu :)

Tady s Yodou po koupání, byli na sebe hodní asi tak 20 minut a dokonce spolu spali

Na nevinný pohled nedejte, to jí zrovna mučila a dělala, že Gina ječí jen tak. Na druhé fotce se jí to vrátilo :)


Tak tenhle pohled zná každý, kdo se někdy setkal s borderkou - prostě no comment
A teď pár fotek z řádění venku. Radši ani nebudu říkat, kolik bodláků jsme museli pracně vyčesávat.

1. foto - úsměěěěěěěěěv










2. foto - Nové travní obočí










3. foto - I se zavřenýma očima se dá chodit










4. foto - Dáma s míčkem

5. foto - Co si asi myslí ?........

Neuvěřitelný pes

Po delší době zase jeden příspěvek, tentokrát od paničky.
Včera jsme byly po týdnu opět na tréninku agilit. Dalo by se jednoduše říct, že Zelda je prostě úžasná, nejlepší a prostě ten NEJ pes :) Paní trenérka nám snížila překážky na půlku, ale jak se ukázalo, nebylo to vůbec potřeba. Zelda se prostě potatila a něco bude mít možná i z klokana :)

Fotky budou, jen na ně musíme počkat. My jsme totiž foťák s sebou neměly.

Jinak naše pejsinka pořád dovádí, je neunavitelná a snad největší aportovač na světě. Mohla by běhat a nosit míček hodiny a hodiny. Ale zlobí taky, to když se dá dohromady s kočičkama - to je nezastavitelné rodeo. Kocour Yoda je občas bez hlavy - to když si zrovna Zelda pochutnává na jeho očích. Občas má přisednutý ocas nebo zašlápnuté břicho. Po vysvobození ale hned vrčí, mňouká a vrhá se opět zpátky do spárů naší černobílé saně.
Kočička Gina si drží Zelinku víc od těla. Někdy se taky nechá olíznout nebo okousat tlapky, ale když už je toho moc, zasekne drápek a je po srandě. Taky už má Zelda památku na čumáku :)

Právě teď prcek usnul, tak nebudu rušit a možná si i odpočinu. Aspoň na chvilku....

Zvířecí smečka

Ano, ano. Jak na sebe Zelda sama prozradila, dokáže i pořádně zlobit. Kočky asi občas nestíhají její rychlost a kolikrát se ani nestihnou ukrýt. Ony si ale zvyknou a už teď je vidět, že z nich budou nerozluční kamarádi. Zrovna dneska po koupeli spolu krásně spali.

Jelikož sem budu určitě psát i o našich dalších domácích mazlíčkách, bylo by dobré, trochu je představit.

Tak prvním, a také nejstarším, členem zvířecí smečky je zakrslý králík Pinkie. Původně to měla být holčička, ale "ukázalo" se, že to tak není. Pinkiemu je 6 let, od malička je to tvrdohlavec, mrzout a absolutní ignorant. Zjistili jsme ale, že i přes to všechno, velice dobře pozná svojí paničku. Jediný, koho pustí ke své misce, jsem totiž právě já. Určitě pozná dobrou duši :)


Dalším z našeho zvířecího království je pes jménem Monty. O něm se Zelda nezmiňovala asi proto, že s námi nebydlí a hlavní důvod asi byl ten, že si s ní nehraje nebo se spíše nenechá okusovat :)
Montymu je 5 let a je to malý bílý německý špic. Takže zvíře šíleně uštěkané, ale neuvěřitelně šikovné. Monty k nám přišel, když už mu byly 3 měsíce a nebyl moc socializovaný, tak proto je k ostatním zvířatům a hlavně ke psům odtažitý a dává to najevo svým vrčením. Naše Zelda mu ale kupodivu vůbec nevadí a toleruje ji. Po našem přestěhování zůstal s rodiči v Benešově, kde si užívá teplého pelíšku u páníčka v posteli a hlavně měkkého místečka na polšťářcích vedle paničky. Nejen pro to se mu přezdívá Princ.


No a posledními členy společenství zvířat jsou dvě kočky domácí. Možná bychom je ani neměli, nebýt jejich přítulné sídlištní kočky, která tak dlouho chodila na návštěvy k hodným lidem, až jim tam zanechala 4 malé sviště. 2 z nich jsme se ujali...

První je koucourek Yoda. Mistru Yodovi z Hvězdných válek byl podobný jako mrně hlavně ušima. Yoda je tak trošku "kočka magor". Je neuvěřitelně nenasytný - sežral by snad i papír kdyby viděl, že ho jí někdo jiný. Oproti Gině se nechává od Zeldy okusovat, štípat a škrábat a vydrží opravdu hodně. Ale občas jí to oplatí až pejsinka pláče. Jeho výsadou je balancování na hraně sprchového koutu právě, když se sprchujeme. Asi nechápe, že kdyby spadnul právě do sprchy, moc by se mu to nelíbilo a odnesl by to jeden z páníčků nesčetnými škrábanci. Jinak je Yoda krásný černočerný kocour s úžasnýma očima.


A druhá je kočička - sestra Yody - Gina. Je to pravá kočka, takže mrcha :) Nenechá si nic líbit. A to jak od nás, tak od Zeldy. Mazlení přímo zbožňuje, takže stačí jen nastavit ruku a už jí nesetřesete. Se Zeldou se smiřovala dlouho, mstila se nám v podobě loužiček. Umí se krásně šklebit a neuvěřitelně nahlas přede. Zvláštní znamení: bílé fousy na černé hlavě.

Tak to jsem já

Jo, tak jak už panička napsala, asi nebudu takovej andílek, jak sem si myslela. Něco Vám teda na sebe prozradim.
Sem teprve 3 měsíční puberťák a prej by ze mě měla vyrůst border kolie. No máma i táta borderky sou, takže to asi bude pravda.
Řiká se o mě, že sem strááááááášně roztomilá, hroooooozně šikovná, ale nevim, co s tim pořád maj. Dyť se snažim i zlobit, ale tim líp pro mě.
No, možná bych ale mohla začít pěkně od začátku.

Když si mě nový páníčci (tak se prej řiká lidem, který Vás odvedou od mámy) přivedli do novýho domova, čekali tam na mě 3 další zvířata. 2 z nich byly kočky a jeden malej bílej králik. Nejdřív sem nevěděla, co s nima mám jako dělat, ale rychle sem přišla na to, že se daj hodně dobře okusovat a voni u toho strašně suprově ječej a myslej si, že když mi zaseknou ty svoje drápy do kůže, že mě to jako bude bolet. Taky je dobrý, když toho černýho kocoura zakousnu pod krkem, on vždycky tak krásně chrčí, no a pak přiběhne panička, dá mi přes zadek a je po srandě. Nechápu, co se jí na tom nelíbí. Kocour při tom mrská vocasem, tak nevim, co je špatně.

Králik se sice okusovat nedá, protože je úplně nesmyslně zavřenej v kleci, ale zatim mi stačí na okusování jeho lahev na pití. Teď má ňáký nemocný voči, byl u doktorky, tak mu dávám na chvilku pokoj, je to přece jenom už stařec.

Jináč, ze začátku sem všechno okusovala, nejvíc mi asi chutnal kočičí stojan, takže kusy toho měkkýho plyše byly všude a to se mi líbilo asi nejvíc. Taky mi hrozně chutnal písek, co maj kočky v záchodě, ale bylo po něm hrozně blbě, tak ho od tý doby nežeru. Ale bobkama nepohrdnu, a nemusej bejt ani kočičí, psí stačej. Teď už tolik nic neohryzávám, spíš preparuju plyšáky a sem tam ještě páníčkům postel. Jó, dřevo, to je moje největší záliba. Co je dřevěný, je prostě moje.

No a to by bylo asi všechno o mě, nechám si taky něco na příště, teď už se mi zavíraj oči. Musim bejt čilá zase na další den a měla bych si do rána promyslet, co zase provedu.

Dobrou s kobrou!

Jo a abych nezapomněla, jmenuju se Zelda - to je podle nějaký hry, kde se takhle menovala ňáká princezna. Páníčci mi řikaj Zelí, Zelďoure, Zelouši, Zelísi, sviňucho, no a taky někdy prdelko, to když spim a myslej si, že to neslyšim, jako třeba právě teď...

A začínáme!

Zdravím všechny návštěvníky!

Po delší době rozhodování, jestli založit blog o našem malém zlatíčku nebo nezaložit, jsem přišla k názoru, že to tedy zkusíme.
Trošku mě i přesvědčila sama hlavní aktérka Zelda, že by nebylo na škodu, trochu ji zviditelnit.
Navíc její dovednosti, ale i prohřešky, si nemůžu nechat pro sebe. Tak a tím můžeme začít...