Zpátky na scéně

Konečně po dlouhý době panička zmizela, tak něco vyplodim i já.
Včera na agi to bylo jako vždycky super. Venda s Matyldou sou prostě skvělý. Venda si myslí, že mě přepere, ale já se nedám. Nejsem žádný vořezávátko. Zakousnu se jí pěkně do tváře, ona vrčí ale bojí se mi ublížit - prej sem eště prcek. Tssss.
Matylda má zase úplně hustý chlupy, úžasně se za ně tahá, ale sem pak od ní strašně voslintaná a slepená.
Taky tam byl muj táta Bak. Je strašně krásnej, ale neni na hraní. Panička řikala, že doufá, že budu taky tak hodná a poslušná jako on, no uvidíme...

Joooo, překážky a běhání mě strašně baví. Obzvlášť ta dobrota pro kterou běžim. Sice nechápu, proč mi jí panička dá až na konci, ale to je detail, hlavně že jí dostanu.
Skákání přes překážky je v pohodě, jen nechápu, proč jsou tak nízký. Tunel je skvělej, šustí a hejbe se a to mě baví. No a slalom - nechápu jakej je jeho smysl, ale co bych neudělala pro dobrotu.

Fotky ze včerejška eště prej nemáme, tak sem dám aspoň ty z minula. Byl to mazec, lítaly sme s holkama zase jak pominutý. Taky sem usnula jen co sme nastoupily do auta.

Dneska sme s paničkou ráno aportovaly. Neznám snad lepší srandu... Panička po mě teda ještě občas chce abych si sedla, lehla, podala pac a taky volá Ke mě. Nevim, k čemu to je, ale proč bych jí neudělala radost že jo. Když mi pak hodí míček, neni problém.
Jo a taky sem včera sežrala kaštan - bylo mi potom hodně blbě. Zvracela sem, ale za chvilku to přešlo, nažrala sem se granulí a bylo to. Kaštanů se teď ani nedotknu.

Za chvilku prej vyrážíme k doktorce na pigáro proti vzteklině. To přežiju, vzdycky tam dostanu piškot...

Tak zatim se tu mějte, až budu mít čas, dám o sobě vědět.