Pochod za povidlovým koláčem

Jako každý rok jsme i letos vyrazili na známý benešovský pochod za povidlovým koláčem. Tento rok ale s námi poprvé šla i Zelda. Vybrali jsme trasu 25km a vyrazili. Měli jsme s sebou ještě kamaráda Snoopíka, takže měla i Zelda kámoše. Ze začátku lítala jak pominutá pořád sem a tam po loukách a lesích, takže dohromady naběhala ne 25 ale minimálně 40 km :)
Také už se na zpáteční cestě z Konopiště sotva táhla a stále na mě koukala, jestli to ještě pořád myslim vážně :) Cestou jsme narazili na rybník, který hned vyzkoušela a také na spoustu psíků.
Ihned po příchodu domů, si s páníčkem zalezla do postele a spí ještě teď, uvidíme, jestli zítra budem na cvičáku cvičit. Uvidíme podle toho, jestli paničku moc nebudou bolet nohy ;) Kdyžtak budem jen ostatním fandit :) Fotky přidám později, neměli jsme s sebou totiž foťák, tak dodání obrázků bude trvat trošku déle.

Gina a Yoda slaví narozeniny!!!

Naši kočičí mazlíčci slaví dnes své první narozeniny! Ani se nechce věřit, že už je to rok, co se ty čtyři malé uzlíčky vylíhly :) Gina a Yoda mají totiž ještě dva sourozence. Alberta a Jacka, takže klucí, Vám taky všechno nej!
Gině přejeme, aby zůstala taková mrcha jaká je a aby se nenechala od Zeldy tak šikanovat a Yodinkovi zase aby byl tak krásný a ušlechtilý, aby mu jeho oranžové oči zářili jako teď a hlavně aby to nebyl takový řvoun a hysterka :D

Takže - všechno NEJ, ať Vás moc nezlobíme!

Další pokroky

Po delší době opět přinášíme další novinky. Dnes jsme byly na našem cvičáku trénovat agility. Zelda je neuvěřitelnej blázen. Lítá jak splašená, sice to už není tak neovladatelný zvíře jako minule, ale to nic nemění na tom, že to je šílenec. Vzala jsem jako pamlsky nakrájený buřt a jak jí najednou šel slalom. Za buřtíkem se mezi tyčkami kroutila jak vyšinutá, ale aby to udělala z lásky ke mě, to ne ... :)
Minulý týden jsme trénovali zóny na áčku. Pro neznalé: zóny jsou bíle vyznačené plochy u překážek jako je áčko nebo houpačka a pes je nesmí při běhu přeskočit. Takže Zelda hezky vyběhne nahoru, tam se zastaví a pomalu sejde dolu, doufám, že to ještě vylepšíme...Při agilitách vypadá víc než šťastně, takže to bude asi naše parketa a pokusíme se zde dokázat něco víc i v naší závodní kariéře ;)
Za to obedience - to je kapitola sama pro sebe. Zelda sice většinu cviků umí, ale jen když se jí chce a hlavně je neprovádí pořádně. Třeba aport je výborný s míčkem, ale jakmile hodím činku (ať už dřevěnou nebo kovovou), přinese jí, ale předhodí mi ji, jakoby říkala "Tady to máš, ten hnus. A teď už hoď ten míček".No, máme ještě měsíc na natrénování na týmové závody, tak doufám, že nezkalameme. Jedeme do Dvora Králové a náš tým bude tvořit ještě Lucka s tátou Bakem a Pavla s Berrynkou. Snad to holkám moc nepokazíme.
Další cvik z obedience - vysílání do čtverce, Zeldu baví. Když vidí jak do čtverce něco nesu, už je nastartovaná, že poběží...chvilku čmuchá a jednou si dokonce lehla i bez povelu!!! Tak snad mé snahy nebyly až tak marné...
Největší obavy na závodech budu ale mít asi z toho, že pes bude muset být nejspíš bez obojku a Zelda hrozně ráda všechno a všechny očuchává a na lidi si ráda vyskočí. Je to prostě takový vítací typ a kažte jí tu radost... :)

První agility v roce 2009

Ve čtvrtek 5. 3. jsme na našem cvičáku zase po dlouhé době skákali agility. No, bylo to víc než šílený :) Zelda skákala a běhala jak pominutá. Nejspíš si všechno pamatovala ze svých 3 měsíců, kdy jsme agility běhaly poprvé. Jen to bylo trošku v pomalejším tempu.
Já Zeldu nestíhala, ona kolem mě lítala jak magor, takže výsledek byl ten, že já si dávala pozor, abych ji nezašlápla a ona si skákala, co se jí zrovna hodilo. Podobně na tom byla ale i Anička s Vendou, tak se cítím trošku líp. Ale aspoň je vidět, že to Zeldu opravdu baví a zaskáče si klidně i sama :)

Po dnešní poslušnosti jsme ještě byli navštívit pejska naší babičky. Maxík je asi čtyřletý kříženec jezevčíka. Potom, co babička zemřela je čím dál tím smutnější, tak jsme ho vzali na krátkou procházku a asi budeme jezdit častěji. Je vidět, že byl moc šťastný. Zelda na něj sice trošku žárlila, ale to se určitě srovná. Domů si ho vzít nemůžeme, protože rodiče by asi nedovolili postavit mu venku kotec. A navíc by se nejspíš nesnesl s naším Montíkem. Tak to asi dopadne tak, že za ním budeme dojíždět :)

Náš maxík