Tak to jsem já

Jo, tak jak už panička napsala, asi nebudu takovej andílek, jak sem si myslela. Něco Vám teda na sebe prozradim.
Sem teprve 3 měsíční puberťák a prej by ze mě měla vyrůst border kolie. No máma i táta borderky sou, takže to asi bude pravda.
Řiká se o mě, že sem strááááááášně roztomilá, hroooooozně šikovná, ale nevim, co s tim pořád maj. Dyť se snažim i zlobit, ale tim líp pro mě.
No, možná bych ale mohla začít pěkně od začátku.

Když si mě nový páníčci (tak se prej řiká lidem, který Vás odvedou od mámy) přivedli do novýho domova, čekali tam na mě 3 další zvířata. 2 z nich byly kočky a jeden malej bílej králik. Nejdřív sem nevěděla, co s nima mám jako dělat, ale rychle sem přišla na to, že se daj hodně dobře okusovat a voni u toho strašně suprově ječej a myslej si, že když mi zaseknou ty svoje drápy do kůže, že mě to jako bude bolet. Taky je dobrý, když toho černýho kocoura zakousnu pod krkem, on vždycky tak krásně chrčí, no a pak přiběhne panička, dá mi přes zadek a je po srandě. Nechápu, co se jí na tom nelíbí. Kocour při tom mrská vocasem, tak nevim, co je špatně.

Králik se sice okusovat nedá, protože je úplně nesmyslně zavřenej v kleci, ale zatim mi stačí na okusování jeho lahev na pití. Teď má ňáký nemocný voči, byl u doktorky, tak mu dávám na chvilku pokoj, je to přece jenom už stařec.

Jináč, ze začátku sem všechno okusovala, nejvíc mi asi chutnal kočičí stojan, takže kusy toho měkkýho plyše byly všude a to se mi líbilo asi nejvíc. Taky mi hrozně chutnal písek, co maj kočky v záchodě, ale bylo po něm hrozně blbě, tak ho od tý doby nežeru. Ale bobkama nepohrdnu, a nemusej bejt ani kočičí, psí stačej. Teď už tolik nic neohryzávám, spíš preparuju plyšáky a sem tam ještě páníčkům postel. Jó, dřevo, to je moje největší záliba. Co je dřevěný, je prostě moje.

No a to by bylo asi všechno o mě, nechám si taky něco na příště, teď už se mi zavíraj oči. Musim bejt čilá zase na další den a měla bych si do rána promyslet, co zase provedu.

Dobrou s kobrou!

Jo a abych nezapomněla, jmenuju se Zelda - to je podle nějaký hry, kde se takhle menovala ňáká princezna. Páníčci mi řikaj Zelí, Zelďoure, Zelouši, Zelísi, sviňucho, no a taky někdy prdelko, to když spim a myslej si, že to neslyšim, jako třeba právě teď...